Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Kost čichová (lat. os ethmoidale) spolu s ostatními kraniálními kostmi tvoří součást lebky. Kost čichová je nejhlouběji uložená kost lebky, tj. zvenčí není na lebce nijak vidět. Kost čichová odděluje nosní dutinu od prostoru, ve kterém se nachází mozek. Tato kost je umístěna mezi kostí klínovou (vzadu) a nosními kostmi (vpředu) a tvoří velkou část kostní tkáně mezi nosní dutinou a očnicemi. Z kosti čichové vybíhají do nosní dutiny horní skořepa nosní (lat. concha nasalis superior) a střední skořepa nosní (lat. concha nasalis media), které společně s dolní skořepou nosní pomáhají filtrovat, zvlhčovat a ohřívat vzduch, který dýcháme, a zabraňují tak pronikání studeného vzduchu do plic. Viz také čich, kostra, lebka, kraniální kosti.

Čichový epitel je tkáň, která vystýlá část nosní sliznice. V čichovém epitelu se nacházejí miliony čichových receptorů – nervových buněk, které přenášejí čichové podněty do centrálního nervového systému. Viz také čich, epitel.

Čichový nerv (lat. nervus olfactorius) neboli I. hlavový nerv je jeden z hlavových nervů. Stejně jako všechny ostatní hlavové nervy se vyskytuje v páru. Čichový nerv je čistě senzorický nerv, tzn. přenáší signály ze smyslových receptorů do centrálního nervového systému. Jak již z jeho názvu vyplývá, čichový nerv přenáší čichové podněty. Těla neuronů se nacházejí v čichové oblasti nosní sliznice, jejich nervová vlákna (axony) vedou nahoru a procházejí otvory v kosti čichové; čichové podněty jsou nakonec přenášeny do mozku. Viz také čich, hlavové nervy.

Čichové receptory jsou specializovaným typem smyslových receptorů. Jedná se o tzv. senzorické neurony – nervové buňky, které přenášejí senzorické (smyslové) podněty do centrálního nervového systému (v případě čichových receptorů jsou to tzv. bipolární neurony). Čichové receptory jsou prostřednictvím čichového nervu spojeny s několika oblastmi v mozku, které zpracovávají čichové podněty. Některé „informace“ z čichových receptorů putují do tzv. primární čichové kůry – části mozkové kůry, které se nachází ve spodní části obou mozkových hemisfér. Čichové podněty jsou přenášeny i do struktur v limbickém systému a hypothalamu, kde se vůně i pachy spojují s dlouhodobou pamětí a emočními reakcemi. Obrázek: Zjednodušené schéma čichového systému. (a) Vdechovaný vzduch proudí do nosní dutiny, kde se dostává do bezprostřední blízkosti čichového epitelu. (b) V čichovém epitelu se nacházejí čichové receptory a některé další struktury, které jsou nezbytné pro správné fungování čichu. (c) Mikrofotografie čichového epitelu (Regents of the University of Michigan Medical School © 2012). (Zdroj: By OpenStax – https://cnx.org/contents/FPtK1zmh@8.25:fEI3C8Ot@10/Preface, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30147990) Viz také čich, smyslové receptory.

Čich je jeden ze smyslů. Čich nám umožňuje vnímat různé vůně a pachy. Důležitou roli však hraje i při vnímání chuti jídla a nápojů, při sociálních interakcích (vzájemném kontaktu mezi lidmi), v sexuálním chování apod. Čich nás například může „informovat“ o nedostatečné hygieně konkrétního člověka nebo o některých škodlivinách (třeba v případě štiplavého plynu v ovzduší). Příjemné vůně stimulují (povzbuzují) tvorbu slin a žaludeční šťávy, zatímco v případě nepříjemných pachů nás čich varuje před zkaženým jídlem. Pro vnímání vůní/pachů je nezbytný dostatečný přívod vzduchu. Pokud je dýchání skrze nos velmi ztížené nebo zcela nemožné (například v případě rýmy), zhoršuje se nejen čich, ale i vnímání chuťových podnětů. Odvozené přídavné jméno je čichový. Obrázek: Zjednodušené schéma čichového systému. (a) Vdechovaný vzduch proudí do nosní dutiny, kde se dostává do bezprostřední blízkosti čichového epitelu. (b) V čichovém epitelu se nacházejí čichové receptory a některé další struktury, které jsou nezbytné pro správné fungování čichu. (c) Mikrofotografie čichového epitelu (Regents of the University of Michigan Medical School © 2012). (Zdroj: By OpenStax – https://cnx.org/contents/FPtK1zmh@8.25:fEI3C8Ot@10/Preface, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30147990) Viz také smysl a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz čich.

Krátké kosti jsou typem kostí, které mají přibližně tvar krychle či hranolu. Řadí se k nim např. zápěstní kůstky nebo zánártní kosti. Obrázek: Dělení kostí podle tvaru: dlouhé kosti, ploché kosti, krátké kosti, nepravidelné kosti, sezamské kosti a wormianské kůstky. (Zdroj: By BruceBlaus - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29849179) Viz také kosti, dlouhé kosti, ploché kosti, nepravidelné kosti.

Nepravidelné kosti jsou typem kostí, které mají rozmanitý tvar a nelze je zařadit mezi dlouhé, krátké ani ploché kosti. Příkladem nepravidelných kostí jsou obratle. Obrázek: Dělení kostí podle tvaru: dlouhé kosti, ploché kosti, krátké kosti, nepravidelné kosti, sezamské kosti a wormianské kůstky. (Zdroj: By BruceBlaus - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29849179) Viz také kosti, dlouhé kosti, krátké kosti, ploché kosti.

Sezamské kosti neboli sezamské kůstky jsou většinou drobné kosti uložené ve šlachách. Svým tvarem připomínají sezamové semínko, odtud pochází i jejich označení. Největší sezamskou kostí v těle je čéška. Sezamské kosti fungují jako kladky: poskytují šlachám hladký povrch, po kterém mohou klouzat, čímž zvyšují schopnost šlachy přenášet sílu daného svalu. Obrázek: Dělení kostí podle tvaru: dlouhé kosti, ploché kosti, krátké kosti, nepravidelné kosti, sezamské kosti a wormianské kůstky. (Zdroj: By BruceBlaus - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29849179)

Metabolismus kostí je jiný název pro přestavbu kosti. Viz také metabolismus, kosti.

Kost kyčelní (lat. os ilium) je párová kost, která tvoří horní část kosti pánevní. Viz také kostra, pletenec pánevní, kost pánevní.